Rubriky
Cestování

Cestování není složité

I když by se mohlo zdát někomu cestování jako něco banálního, co není nic než ztráta času a pochopitelně i peněz, nemusí tomu tak ve skutečnosti být. Jistě, necestuje se určitě zadarmo a musí se tomu obětovat i nějaký ten čas, který by se dal věnovat i nějaké jiné činnosti, ale přesto to není nebo aspoň nemusí být ztráta. Protože takové cestování může lidem i něco dávat. A nemusí toho dokonce dávat málo.

Lidé, kteří cestují, totiž obvykle něco poznávají. Nejsou zahloubáni jenom do svých myšlenek, ale také pozorují, co se kolem nich odehrává, a když se nad tím zamyslí, mohou se nechat inspirovat. Mohou zjistit, že jinde to dělají jinak a vlastně třeba i lépe, mohou uvidět něco, co by se třeba hodilo mít i doma… A to pochopitelně nemusí být zapomenuto, to se může po návratu stát realitou i jinde.

domy v Norsku

Z historie lidstva známe spoustu příkladů, kdy tomu tak bylo. Jenom tak namátkou – co bychom u nás třeba jedli, kdyby se cestovatelé nevrátili za dávných časů z dalekých končin s bramborami? Co bychom kouřili, kdyby nám nebyl objeven a přivezen tabák? Co by asi bylo s Indiány, kdyby jim nebyla dodávána ‚ohnivá voda‘?

No, to sice nejsou zase až tak dokonalé příklady, ale příklady to jsou. A podobně toho lidé díky cestování poznali a pak využili mnoho. A to bez ohledu na to, zda šlo o maličkosti nebo něco, co výrazně ovlivnilo globalizovaný svět.

rozkvetlá krajina

A že už byl celý svět procestován a všechno, co se dalo objevit, už bylo nalezeno a v případě zájmu lidí i rozšířeno po světě?  Že tedy už dnes nemá smysl cestovat? Tomu se mi nechce věřit. Klidně bych se vsadil, že někde na světě existuje ještě nemálo toho, co může někomu něco dát. Co na své objevení teprve čeká. Jistě, většinou nepůjde o nic světoborného, ale ony jsou tu i maličkosti důležité. Protože i maličkosti ovlivňují lidský život. A i kvůli těmto se tedy vyplácí cestovat. Klidně i hodně daleko.

Rubriky
Nakupování

Zajímavý prvek 

Je skutečnost, že člověk už některé věci ani nevnímá. Většinou jsou to samozřejmosti a není třeba jim věnovat zvýšenou pozornost. Kdo by také koukal třeba na štuky kolem oken, nebo na ozdobné chrliče, které vídáme každý den. Proto ani nikoho neudiví, že když člověk stoupá do schodů, nevšímá si jich. Schody jako schody. Jenže ono to není až tolik pravda. Víte jen kolik druhů jich je?

schody

Rovné a kulaté, řeknete si a tím pro vás výčet končí. Ale není tomu tak, je jich samozřejmě více druhů. Jen zalovte v paměti. A co lomené, obloukové, přímé, vřetenové a tak podobně. A to ještě není všechno, dále můžeme schody dělit třeba podle materiálu, ze kterého jsou vyrobeny, nebo také podle zábradlí. To může být všelijaké a někdy i velice hezké. Spolu se schody pak může tvořit nádherný, ba přímo unikátní celek. Něco podobného jako na zámku Hluboká. Kdo neviděl, může jen litovat. Ale zpět k moderní době.

Schodišť je kolem nás skutečně mnoho a mnoho a také má každé v sobě něco jiného. Snad jen ty schody v panelácích jsou jedny jako druhé. Jenže zde je to dáno žádoucí rychlostí stavby, na něco jiného se zde prostě nehledí. Ale i tak mají skoro všechny společné s ostatními dva prvky. Totiž stupně a zábradlí na schodiště.

zábradlí

To se samozřejmě musí někde vyrábět a výrobce mu vtiskl určitý design. Na každé schodiště jiné zábradlí. To splňuje především prvky bezpečnosti, ale také prvky pomocné, nebo chcete-li, záchytné. Aby bylo čeho se chytit v případě uklouznutí, nebo se držet jen tak, když už je potřeba se držet čehokoli.

Materiály na tento prvek bývají různé, většinou jsou však voleny stejně jako schody. Ke dřevěný schodům tedy také dřevěné zábradlí a ke kovovým kovové. Ale nemusí to být pravidlem, pokud si to zákazník přeje jinak, výrobce mu samozřejmě vždy rád vyhoví. Všímejte si příště zábradlí a sami poznáte, že nejsou všechna stejná.