V žádné společnosti není možné, aby rozhodovali všichni osobně o všem. Nikdy se všichni lidi neshodnou a nikdy se nedá věřit tomu, že by kdokoliv mluvil z duše všem. A tak se zkrátka vybírá jedinec nebo určitá skupina jedinců, kteří mají v popisu práce rozhodovat o důležitých věcech a mluvit za všechny ze své společnosti. Tomu se pak říká politika. A těm, co to provozují, politici.
Jestli si máme něco o takové politice říct, pak asi hlavně to, že ji někteří lidé chtějí dělat a jiní s ní naopak nechtějí mít nic společného. Přináší totiž sice nutnou zodpovědnost, ale taky možnost si hodně polepšit, legálně stejně jako ne zase až tak čistými metodami. A tak si chce někdo urvat svůj kousek místa na výsluní a něco z toho mít, a jiným to není ani trochu po chuti a mají politiku jen za ohromnou zlodějnu a teplá místa pro kdejaké pochybné existence.
Kdo chce mít politickou moc, musí být většinou zvolený. Kromě různých diktatur, kde si někdo jednoduše urve moc silou, to chodí tak, že se v určitém čase nahlásí ti, kdo mají o zrovna nabízené posty zájem, uspořádají volební kampaň, nechají rozhodnout voliče, a pokud je přesvědčí, dostanou to, o co usilovali. Tedy jistý díl moci.
A pak takoví lidi řídi společnost nebo její část, která jim byla svěřená. Rozhodují to, o čem mají, ale bohužel často i to, co nemají, pracují pro blaho všech, ale někdy bohužel hlavně pro to svoje vlastní. A když dělají něco špatného, někdy se je podaří odvolat a někdy je musí lidi trpně snášet až do konce volebního období a někdy ještě déle. A zdá se, že je čím dál víc těch, o kterých byla právě řeč, těch, kterým jde hlavně o koryta. A to stojí za tím, že mají lidi o politiku čím dál menší zájem a na politicích často nenechají nit suchou. Politici jsou často kritizovaní, a často plným právem. A chvály na jejich adresu moc neslyšíme, snad proto, že si ji nezaslouží. Ale jedno by se obdivovat mělo. A to to, jak dokážou odolat kritice. Oni se úžasně přenesou přes to, co by normální lidi nezvládli, za co by se obyčejní lidi propadli hanbou.
