Rubriky
Cestování

Cestování není složité

I když by se mohlo zdát někomu cestování jako něco banálního, co není nic než ztráta času a pochopitelně i peněz, nemusí tomu tak ve skutečnosti být. Jistě, necestuje se určitě zadarmo a musí se tomu obětovat i nějaký ten čas, který by se dal věnovat i nějaké jiné činnosti, ale přesto to není nebo aspoň nemusí být ztráta. Protože takové cestování může lidem i něco dávat. A nemusí toho dokonce dávat málo.

Lidé, kteří cestují, totiž obvykle něco poznávají. Nejsou zahloubáni jenom do svých myšlenek, ale také pozorují, co se kolem nich odehrává, a když se nad tím zamyslí, mohou se nechat inspirovat. Mohou zjistit, že jinde to dělají jinak a vlastně třeba i lépe, mohou uvidět něco, co by se třeba hodilo mít i doma… A to pochopitelně nemusí být zapomenuto, to se může po návratu stát realitou i jinde.

domy v Norsku

Z historie lidstva známe spoustu příkladů, kdy tomu tak bylo. Jenom tak namátkou – co bychom u nás třeba jedli, kdyby se cestovatelé nevrátili za dávných časů z dalekých končin s bramborami? Co bychom kouřili, kdyby nám nebyl objeven a přivezen tabák? Co by asi bylo s Indiány, kdyby jim nebyla dodávána ‚ohnivá voda‘?

No, to sice nejsou zase až tak dokonalé příklady, ale příklady to jsou. A podobně toho lidé díky cestování poznali a pak využili mnoho. A to bez ohledu na to, zda šlo o maličkosti nebo něco, co výrazně ovlivnilo globalizovaný svět.

rozkvetlá krajina

A že už byl celý svět procestován a všechno, co se dalo objevit, už bylo nalezeno a v případě zájmu lidí i rozšířeno po světě?  Že tedy už dnes nemá smysl cestovat? Tomu se mi nechce věřit. Klidně bych se vsadil, že někde na světě existuje ještě nemálo toho, co může někomu něco dát. Co na své objevení teprve čeká. Jistě, většinou nepůjde o nic světoborného, ale ony jsou tu i maličkosti důležité. Protože i maličkosti ovlivňují lidský život. A i kvůli těmto se tedy vyplácí cestovat. Klidně i hodně daleko.

Rubriky
Cestování

Putování po řece Ohři

Vodáctví je v naší zemi sportem kolektivním, ale hlavně s velmi dlouhou tradicí. Vodáci jsou lidé obvykle skromní a jsou zvyklí na pobyty v kempech a každodenní balení věcí a přemístění na jiné místo. Vodáci si mohou usnadnit pobyt třeba i s pronajatou dodávkou, která poslouží jako zásobovací vůz pro převoz potravin, pitné vody a většiny osobních věcí. Plavit se po Ohři lze jak na nafukovacích kajacích, kánoích i raftech, tak i na polyetylenových či laminátových lodích.

Karlovy Vary

Naše území má ve srovnání s jinými zeměmi značnou výhodu – nabízí poměrně široký výběr říčních toků, které jsou vhodné pro splouvání jak začátečníky, tak i zkušenými harcovníky, navíc jsou naše řeky obklopeny překrásnou krajinou, kterou nám lidé, žijící mimo naše území, mohou v dobrém slova smyslu i závidět. Kdo se tedy vypraví na Vltavu či na Sázavu, kdo podlehne kouzlu lučinaté Otavy a Lužnice, jistě nebude svého rozhodnutí litovat.

hrad Loket

Rádi bychom vás nyní pozvali na Ohři. Je to řeka splavná téměř až od Chebu, zpravidla v úseku do Klášterce nad Ohří. Teoreticky je možné plavit se samozřejmě i dál, ale okolí Ohře již v těchto místech není příliš atraktivní.

Horní úsek mezi Chebem a Sokolovem odpovídá typickému nížinnému, meandrujícímu toku se zajímavými výhledy do okolí, za vidění stojí městečko Kynšperk nad Ohří s některými hrázděnými stavbami a s dřevěnou krytou lávkou, nedaleko vodáckého tábořiště. Řeka se za Kynšperkem klikatí mezi kopci Chlumského lesa a za Sokolovem vstupuje do Přírodní památky Údolí Ohře, které uzavírá starobylý hrad Loket.

Další zajímavý říční úsek je mezi Loktem a Karlovými Vary, zejména máme na mysli Jeskynní vyhlídku a Národní přírodní rezervaci Svatošské skály. Za Drahovicemi u Karlových Varů je již údolí řeky hlouběji zaříznuto mezi skaliska a od lokality Hubertus až do Vojkovic čekají na vodáky působiví peřejnaté úseky v hlubokém, převážně jehličnatém lese.

Rubriky
Cestování

Netradiční zážitek poskytne adrenalinová dovolená

Pokud nepatříte mezi skupinu lidí, která se vyžívá v tom, že tráví svou dovolenou u moře naložená na lehátkách a jejím jediným sportem je ranní běh s ručníkem k moři kvůli zabrání slunečníků a výhodné polohy na pláži, zkusíme vám podat inspiraci na velmi netradiční dovolenou.

Zapomeňte na heslo „go west“ a udělejte pravý opak – jeďte na východ. Ukrajina vás přivítá a ty nejotrlejší zavede do místa, kde se lidský čas navždy zastavil, aby dal volnou ruku přírodě. Prostor okolo černobylské jaderné elektrárny láká stále více dobrodruhů. Touha prohlédnout si rozpadající se město Pripjať a být v kontaktu s všudypřítomnou radiací je pro mnohé lákadlo. Není divu. Svět obletěly několikrát fotografie opuštěných postýlek v mateřské školce, rozpadajícího se kulturního centra či odpadávajících kachliček v prázdném plaveckém bazéně.

Jedná se zcela určitě o nepopsatelný zážitek, kterému se ale stále dost lidí vyhýbá. Byť je úroveň cesia na komunikacích bezproblémová, jsou v zóně stále místa, kam by se žádný návštěvník neměl vydávat. V tomto ohledu je situace oproti silnicím mírně zhoršená také uvnitř budov. Každopádně i přes všechna nebezpečí je zcela jistě nezapomenutelným zážitkem pohled na sarkofág čtvrtého reaktoru. Není určitě člověka, kterému se ihned nevybaví katastrofa, která vypukla 28. dubna 1986 a poznamenala osudy mnoha lidí. Není třeba mluvit jen o mrtvých, ale i o tisících lidí nuceně přesídlených z domovů pod slibem brzkého návratu.

Zcela nepřehlédnutelný, a proto také hojně navštěvovaný je radar DUGA neboli ruský datel, jak je přezdívaný díky typickému zvuku rušícímu příjem ostatních radiových stanic. Klid vaší duši dodá určitě před opuštěním zóny i nutná dozimetrická kontrola, která zcela jistě zvedne tlak úplně všem.

Jedná se o nezapomenutelný zážitek, za kterým se vyplatí vyjet. Nicméně pokud byste chtěli zažít něco podobného, jen bez hrozby radiace a o poznání levnější a takřka za rohem, i v Čechách si můžete prohlédnout opuštěná města, která tolik připomínají osud liduprázdné Pripjati.