Petos

V České republice máme mnoho překrásných míst, která jistě stojí za zhlédnutí. Důkazem je i fakt, že mnoho našich památek je zapsáno jako poklad světového a kulturního dědictví na seznamu UNESCO. Jednou z takových památek je i Lednicko-valtický areál, který můžeme najít na jižní Moravě. Rozkládá se na území, které je velké celých tři sta kilometrů čtverečních.
o   Dalo by se říci, že nějaký hrad tu stával už od nepaměti.
o   Přesněji řečeno – hrad tu stával už od dvanáctého století, kdy sem přišli jako majitelé páni ze Seefeldu.

Logickým vývojem začala v podhradí vznikat osada, která se později stala městem. V držení se vystřídalo několik šlechtických rodů, až panství skončilo v rukou pánů z Lichtenštejna. Tento šlechtický rod zvelebil zámky Lednice a Valtice doslova skvostně. Zajímavé je, že velice rozsáhlý zámek, kterým je právě Lednice, sloužil jen jako letní sídlo. Přesto je tu vybudováno topení, luxusní koupelny, ložnice, jídelny a prostorné taneční sály. V interiéru nechyběly trofeje z cest po Asii a Africe.

Řecká mytologie na Moravě

Poblíž zámku Lednice můžete obdivovat jednu zajímavou stavbu. Apollonův chrám, který zdobí hladké dórské sloupy. Valtice byly určeny k celoročnímu obývání. V jeho blízkosti najdete například Janův hrad, ke kterému Vás doveze koňské spřežení. Jestliže máte raději plavbu po vodě, dostanete se tam po Dyji na loďce. Další z chrámů, který je postaven v duchu starého Řecka, je chrám bohyně Diany. Také se mu říká „rendez vous“. S láskou toho ale moc společného nemá, protože je zasvěcen Dianě, která byla bohyní lovu.

·        A nežli z Lednicko-valtického areálu odjedete, nezapomeňte vystoupat na minaret a pořádně se rozhlédnout. Uvidíte Pálavu, Bílé Karpaty a při dobré viditelnosti i špičku věže svatoštěpánského dómu ve Vídni.

Dá se vůbec výchova malého človíčka zobecnit a jet podle jedněch pravidel? Určitě ne. Možná tomu bylo tak dříve, když se ještě rodičům vykalo. Děti nesměly za přítomnosti otce málem ani promluvit a před spaním mu musely políbit ruku. Dnešní děti by si o tom asi myslely své. Děti byly však absolutně poslušné a stejný model pak přebíraly do svých rodin. Pokud byly vychovávány opravdu tvrdě, tak mohl tento model zajít až tak daleko, že to vypadalo jako na vojně, kde panoval vztah mazák – ucho. Určitě se všichni shodneme na tom, že to rozhodně nebylo pro děti to pravé. A vlastně ani pro jejich rodiče.
·        Připadá mi, že oběma zúčastněným stranám tak trochu uniklo to hezké, co má v rodině být.

Je lepší policajt nebo mentor?

Naskýtá se otázka, jestli je dnešní výchova to pravé. Dětem, aby se nepotlačovala jejich osobnost, se dovolí absolutně vše. Oni nám to přeci jednou vrátí. A už se tak děje.
·        Není nikterak výjimečné, že hosté opouštějí restauraci, ve které právě úřaduje nějaká ta svobodná, a hlavně nepotlačená osobnost.
Paní Kateřina Králová, která radí v oblasti výchovy dětí, rozděluje rodiče do tří základních skupin.

1.      Typ první – policajt.Je to rodič, který se snaží stále něco zakazovat a přikazovat. Takové dítě prý poslouchá. Ale jen, pokud je zákonodárce nablízku. Jakmile zmizí, dělá si, co chce.
2.      Typ druhý – učitel. To sice zní lépe, ale nenechte se mýlit. Ani to není to pravé. Učitel stále mluví a napomíná a dítě se nezúčastněně dívá a myslí si své. Ani tento typ svým mentorováním ničeho zásadního nedosáhne.
3.      Typ třetí – nadšenec.Ve snaze dopřát dítěti dostatek volnosti, předčasně ho vtáhnou do dospělosti. Dítě si se svou svobodou neví rady a pak nastane situace, kdy okolní hosté v restauraci opouštějí svá místa, protože… Ale to už tu bylo. Že by byla výchova opravdu začarovaným kruhem?

Nebaví vás nakupovat pak nevěste hlavu. V dnešní době už nemusíte vystrčit nohu z domu a vše co si na internetu objednáte vám doručí až před práh. Není to jen o knihách, oblečení, elektrospotřebičích ale i potravinách. Odpadá tak tahání těžkých tašek a stání v nekonečných frontách. Pár kliků na internetu a někdy ještě týž den máte zboží doma, což jistě oceníte. Nevýhoda třeba u oblečení se může zdát velikost, ale vždy zboží pokud vám nesedne můžete do čtrnácti dnů vrátit. Někteří lidé si zboží nejdříve ozkouší v obchodě a pak si ho pohodlněji a mnohdy i levněji objednají přes internet. Cena je patrně často ten hlavní důvod proč i lidé kteří si nakupování užívají volí elektronickou cestu objednání zboží.

Sleva, slevy, slevičky

 
Někteří cíleně vyhledávají slevové akce a podle toho volí zboží které si koupí a neváhají jet kvůli tomu na druhou stranu města. Slevové akce však nejsou jen výsadou kamenných prodejen i na internetu najdete mnoho takových. Můžete zkusit prohledat slevové portály zda se vaše oblíbené zboží nenabízí levněji právě zde. Někdy jsou třeba například v časopisech slevové kódy které se při objednávce přes internet zadají do kolonky a sleva vám bude odečtena.

Ty znáš mě, já znám tebe

 
Trhy už dnes nikdo nemá spojené jen s asijskými prodejci, ale především s domácími a lokálními produkty. Jablka, květák, brambory, med, sýry, klobásy, nabízejí místními farmáři a výrobci. Není nad to koupit si čerstvé jahody která chutnají zcela jinak než ty ze supermarketu. Co na tom že to někdy máme z ruky, někdy prostě máme rádi ten příběh a vidíme toho konkrétního člověka kdo za výrobkem stojí, má to své kouzlo a není proto divu že farmářské trhy jsou velice oblíbené. Někteří se kvůli tomu vydávají přes půl města, jen aby koupili chleba od své oblíbené pekařky. Nelze co namítnou a je fajn když si vážíme a ctíme tuzemských výrobců jen to prospívá naší ekonomice.

Zažili jsme to všichni a někteří z nás si na to dokonce i pamatují. Někdo jen tak matně a někomu jeho první školní den utkvěl v paměti nadosmrti.
o   Jeden vybraný člen rodiny vzal budoucího školáka za ruku a odvedl (nebo odtáhl) ho před školní budovu.
o   Většinou tuto povinnost na svá bedra brala maminka, protože dokázala situaci nejlépe zvládnout.

A po několika letech se situace opakuje, ale s tím rozdílem, že se role posunou. Bývalý prvňák bere za ruku svou ratolest a opět ji nějakým způsobem dopraví do školy.A aby to děti braly opravdu vážně, většinou jim nějaký moudrý hlas řekl, že tímto dnem jim začíná opravdový život. Tím jim udělal v hlavě naprostý zmatek. Zbytek dne totiž usilovně přemýšlely, co to vlastně dělaly těch uplynulých šest let. Ti z nás, kteří měli to štěstí nebo smůlu, že chodili do školy od konce padesátých do sedmdesátých let, si určitě pamatují první slabikář, ve kterém se dozvěděli docela zajímavé informace. Jednou z nich byla ta, že jakási Míla mele. Ema byla zřejmě fyzicky zdatnější, a tak se dozvídáme, že Ema láme. Nejdůležitější informací ale bezesporu byla ta, že máme maso.

Záhada školní šatny

Mnozí z nás mají první slabikář doma ještě schovaný. Ti poctivější si mohou téměř na všech stránkách prohlédnout podpisy svých rodičů. To byl totiž důkaz toho, že žáček uvedenou stránku několikrát doma hlasitě přelouskal.
–         Pamětníci si určitě vzpomenou na neustále modré dva prstíky pravé (u leváků levé) ruky, které tak zajímavě zbarvilo plnící pero.
–         Převratným vynálezem bylo tenkrát plnící pero, které mělo bombičky.
–         Tím zmizely modré prsty.

A milí pamětníci, vzpomínáte si ještě na pytlíky na bačkory? Ty bývaly kouzelné. Dodnes mi totiž nikdo nevysvětlil, kam se stále ztrácely. Na první školní léta vždy zbydou nostalgické vzpomínky. Záleží na mnoha okolnostech, jestli budou dobré, nebo se je raději budeme snažit zapomenout.