Petos

V životě téměř každé ženy nastane dříve či později moment, kdy jim ke štěstí chybí děti a rodina vůbec. V podstatě mají všechno, o co se samy zasloužily, ale najít partnera není nic jednoduchého.
Není výjimkou, když žena po třicítce nemá partnerský vztah, který by směřoval k uzavření manželství a založení rodiny. Ale kde jsou ti muži? Kde je najít? Jak zvolit toho pravého, v jejichž přítomnosti se Vám, milé ženy, rozklepou kolena? Vždyť jsou všichni zadaní!
Ne, nejsou všichni zadaní. Jen jste neměly babičku, která by Vám řekla: Budeš-li vybírat, vybírat, přebereš, nebo zůstaneš sama.

Nemáte to jednoduché, protože muži ve Vašem přiměřeném věku mají své zažité. Při výběru partnera ve Vašem věku budete muset z některých nároků slevit. Nebo se smířit s některými návyky, či zájmy muže. Do jaké míry je budete schopny akceptovat, je na Vás.
Po světě chodí dostatek svobodných mužů. Proč jsou ale i ve vyšším věku svobodní?
·         Jedním z důvodů je touha po svobodném životě, ve kterém si určují pravidla sami. Nakonec, totéž jste doposud dělaly i Vy. Přesto máte šanci na to, abyste s takovým člověkem založily, milé ženy, rodinu. Jen se Vám může stát, že se k Vám bude vracet jednou za čas.
·         Dalším důvodem je workholismus. Musely byste si zvyknout na dodržování pravidel, jako to muž činí ve své práci. Možná byste dostaly kalendář Vašich schůzek, a to i v případě manželství.
·         Narcismus je typ muže, který potřebuje veškeré pohodlí pro svůj vlastní život. Vy byste se staly služkami, které hýčkají jeho ego. Odezvu rozhodně nečekejte. Hraničí to se sobectvím? Ano.
·         S tímto důvodem souvisí nemyslitelný odchod od maminky, která je pro muže jediným zázemím na světě. Šanci, milé ženy, máte, ale chcete být celý život druhá?
·         Nesmělí muži Vás vůbec nezaujmou, a přesto s nimi můžete prožít šťastný život. Sebevědomí jim můžete zvednout právě Vy. Ale ta první jiskra může přeskočit jen tehdy, budete-li mít chuť proniknout hlouběji do jeho duše.

Ne, není jednoduché najít muže, ale věřte, že nakonec uspějete, když si nastavíte prioritu číslo jedna. Nebuďte náročné. I Vy máte své nedostatky. Manželství je o kompromisu.

Internet je neobyčejný pomocník, ale jeho nadměrné používání může vést k velkým potížím v osobním životě. Člověk se závislým na internetu nestává ze dne na den, a proto je dobré pozorovat drobné změny v jeho chování a pokusit se začít s terapií okamžitě.

Pod slovem terapie si ihned nepředstavujte dlouhé léčení v izolaci od počítače. Tím, že se často závislými stávají mladí lidé ve věku 12 – 18 let, by terapie měla být vedena především rodiči. Pouze při horších případech musí pomoci odborník. Především je důležité dotyčnému pomoci s tím, aby pěstoval i jiné koníčky, než je zábava u počítače. Výbornou aktivitou je sport nebo četba.  Důležité je, takovému člověku stanovit dobu strávenou na internetu. Zároveň by se měl vyvarovat i mobilnímu telefonu. Je dokázáno, že ještě více závislých propadlo online posedlosti právě kvůli neustálému přístupu do sítě přes mobil. Mladí lidé se pak snadno stávají oběťmi sociálních sítí a každou chvíli kontrolují, zda se na jejich profilu nestalo něco „důležitého“. Bez internetu pak mají pocit, že jim „něco“ uniká, ale ve skutečnosti jim uniká reálný život, na který nebudou v dospělosti připraveni. K internetu jsou také přikovaní notoričtí hráči online her.

Další problematickou skupinou jsou plnoletí do 30 let. U této věkové kategorie jsou důvody závislosti podobné a stejně jako u mladší skupiny se problémy projevují podrážděním, agresivitou, nechutenstvím a abstinenčními příznaky. U této skupiny už není vliv rodičů tak velký, a proto jsou lidé v tomto věkovém rozmezí nejčastějšími pacienty terapeutů.

Dospělý člověk nad 30 let se také může stát závislým, ale zde je pravděpodobnost menší.  Takto staří lidé spíše upadají do spárů alkoholu.
Na věkové skupině nezáleží. Vždy když máte podezření buďto sami u sebe nebo u někoho blízkého, začněte situaci řešit, protože včas řešená závislost se snadněji

 Muži žárlí více než ženy-          Podle nejnovější britské studie způsobuje hlavně sexuální nevěra nebo emocionální žárlivost nejčastější příčiny domácího násilí.
–          Výzkum spočíval v tom, že byla přijata nebo odeslána nevěrnická zpráva a testovala se reakce na tuto situaci. Následně měli na stupnici vyjádřit míru svého rozčílení. Z tohoto testu vyšlo, že nejvíce rozhořčení a žárlivosti prožívají právě ženy.

–          Zprávy, které byly k otestování mužů a žen předloženy, byly rozděleny na emocionální a sexuální nevěru a zda je partner obdržel či odeslal. Ženy reagovaly hůře na zprávy emocionální a muži zase na zprávy sexuálně laděné. Muže více ranilo, když objevili nevěrnický vzkaz odeslaný jejich ženou. Pro ženy byly horší zprávy, které jejich partner obdržel.

–          Když se na toto testování podíváme z pohledu genetiky, je to velmi logické. Ženy si mohou být vždy stoprocentně jisty, že své geny předají dítěti. Otázka otcovství u mužů už je velice nejistá.

–          Muži daleko hůře nesou sexuální nevěru, protože si pak podvědomě nemohou být jisti předání svých genů a potencionálního otcovství. Samozřejmě je nevěra nepříjemná na obou stranách. Pánům, ale vadí nesnesitelně víc než ženám.

–          Noví přátelé, i to je důvod žárlivosti u mužů k ženám. Nedej bože, aby se jednalo o mužské kamarády. Pánové pak mají pocit, že je chce žena vyměnit za jiného.

–          S moderní technologií přichází i časté sdílení svých nejnovějších fotek na sociálních sítích. Na to také muži velice často žárlí. Hlavně v případě, že ženě okomentuje fotku někdo z jejích mužských kamarádů.

–          Muži žárlí i na větší úspěšnost své ženy v práci. Dnes už není nic divného na tom, že žena může vydělávat víc peněz než muž a být tak i pracovně úspěšnější. Muži mají zakódováno se o svoji ženu postarat mimo jiné i o rodinu. A pokud se jejich ženě v práci daří víc, je to pro ně nesnesitelné a žárlí na partnerčinu práci a její úspěch v ní.

Víte, co jsou to psí spalničky? Zní to jako nějaká nevinná dětská choroba. Pravda je daleko horší. Takto se často označuje velmi zákeřná psinka.
·        Velice nebezpečná nemoc, která může na našem chlupatém kamarádovi zanechat trvalé následky.

o   Jedinou ochranou proti ní je včasné očkování.
Pokud se zanedbá a pes tuto zákeřnou nemoc dostane, bývá zpravidla nenapravitelně pozdě.Mnohé případy končí tím nejhorším způsobem. Pokud se ve Vašem okolí vyskytuje tento virus, nemůžete svého neočkovaného psa nikterak ochránit. Psinka není jen záležitostí psů, ale mohou ji přenášet i jiná zvířata, kterými jsou především šelmy

–         psovité
–         lasicovité
–         kočkovité
–         hyenovité
–         a další druhy divoce žijících šelem.

Velkým přenašečem je i rys, který žije ve volné přírodě. Prvními příznaky psinky je změna chování nakaženého zvířete. Podobně jako u další nakažlivé nemoci – vzteklině.

Ani tygrovi se psinka nevyhýbá

V roce 2003 se na východě Ruska staly prapodivné události. Do blízkosti vesnic se začali dostávat tygři ussurijští. Jejich podivné chování všechny překvapilo. Tento tygr je plachý a běžně přítomnost člověka nevyhledává. Jedním z těchto tygrů byla samice, kterou vědci pozorovali už osm let.

·        Samice Galia byla najednou vyhublá a snažila se ulovit toulavého psa.
·        Jelikož se dostávala stále blíže k lidským obydlím, musela ji policie zastřelit.

V dalších letech se začaly tyto případy množit.Nikomu nebylo jasné, proč se zvířata takto podivně chovají. Nakonec se ukázalo, že na jejich chování má vinu právě psinka, kterou se tygři nakazili. Zdroj tohoto nakažení není jasný. Předpokládá se, že se zvířata nakazila od jiných divokých zvířat nebo od domácích psů. Vědci začali ihned pracovat na odhalení přítomnosti tohoto viru ve zmíněné oblasti, aby mohli v budoucnu rychle reagovat a zjistit ohnisko nákazy.

V České republice máme mnoho překrásných míst, která jistě stojí za zhlédnutí. Důkazem je i fakt, že mnoho našich památek je zapsáno jako poklad světového a kulturního dědictví na seznamu UNESCO. Jednou z takových památek je i Lednicko-valtický areál, který můžeme najít na jižní Moravě. Rozkládá se na území, které je velké celých tři sta kilometrů čtverečních.
o   Dalo by se říci, že nějaký hrad tu stával už od nepaměti.
o   Přesněji řečeno – hrad tu stával už od dvanáctého století, kdy sem přišli jako majitelé páni ze Seefeldu.

Logickým vývojem začala v podhradí vznikat osada, která se později stala městem. V držení se vystřídalo několik šlechtických rodů, až panství skončilo v rukou pánů z Lichtenštejna. Tento šlechtický rod zvelebil zámky Lednice a Valtice doslova skvostně. Zajímavé je, že velice rozsáhlý zámek, kterým je právě Lednice, sloužil jen jako letní sídlo. Přesto je tu vybudováno topení, luxusní koupelny, ložnice, jídelny a prostorné taneční sály. V interiéru nechyběly trofeje z cest po Asii a Africe.

Řecká mytologie na Moravě

Poblíž zámku Lednice můžete obdivovat jednu zajímavou stavbu. Apollonův chrám, který zdobí hladké dórské sloupy. Valtice byly určeny k celoročnímu obývání. V jeho blízkosti najdete například Janův hrad, ke kterému Vás doveze koňské spřežení. Jestliže máte raději plavbu po vodě, dostanete se tam po Dyji na loďce. Další z chrámů, který je postaven v duchu starého Řecka, je chrám bohyně Diany. Také se mu říká „rendez vous“. S láskou toho ale moc společného nemá, protože je zasvěcen Dianě, která byla bohyní lovu.

·        A nežli z Lednicko-valtického areálu odjedete, nezapomeňte vystoupat na minaret a pořádně se rozhlédnout. Uvidíte Pálavu, Bílé Karpaty a při dobré viditelnosti i špičku věže svatoštěpánského dómu ve Vídni.

Dá se vůbec výchova malého človíčka zobecnit a jet podle jedněch pravidel? Určitě ne. Možná tomu bylo tak dříve, když se ještě rodičům vykalo. Děti nesměly za přítomnosti otce málem ani promluvit a před spaním mu musely políbit ruku. Dnešní děti by si o tom asi myslely své. Děti byly však absolutně poslušné a stejný model pak přebíraly do svých rodin. Pokud byly vychovávány opravdu tvrdě, tak mohl tento model zajít až tak daleko, že to vypadalo jako na vojně, kde panoval vztah mazák – ucho. Určitě se všichni shodneme na tom, že to rozhodně nebylo pro děti to pravé. A vlastně ani pro jejich rodiče.
·        Připadá mi, že oběma zúčastněným stranám tak trochu uniklo to hezké, co má v rodině být.

Je lepší policajt nebo mentor?

Naskýtá se otázka, jestli je dnešní výchova to pravé. Dětem, aby se nepotlačovala jejich osobnost, se dovolí absolutně vše. Oni nám to přeci jednou vrátí. A už se tak děje.
·        Není nikterak výjimečné, že hosté opouštějí restauraci, ve které právě úřaduje nějaká ta svobodná, a hlavně nepotlačená osobnost.
Paní Kateřina Králová, která radí v oblasti výchovy dětí, rozděluje rodiče do tří základních skupin.

1.      Typ první – policajt.Je to rodič, který se snaží stále něco zakazovat a přikazovat. Takové dítě prý poslouchá. Ale jen, pokud je zákonodárce nablízku. Jakmile zmizí, dělá si, co chce.
2.      Typ druhý – učitel. To sice zní lépe, ale nenechte se mýlit. Ani to není to pravé. Učitel stále mluví a napomíná a dítě se nezúčastněně dívá a myslí si své. Ani tento typ svým mentorováním ničeho zásadního nedosáhne.
3.      Typ třetí – nadšenec.Ve snaze dopřát dítěti dostatek volnosti, předčasně ho vtáhnou do dospělosti. Dítě si se svou svobodou neví rady a pak nastane situace, kdy okolní hosté v restauraci opouštějí svá místa, protože… Ale to už tu bylo. Že by byla výchova opravdu začarovaným kruhem?