“Cogito ergo sum”, řekl kdysi dávno pradávno Descartes. Asi to myslel všelijak, my si to však vyložíme podle potřeb tohoto článku. Přeloženo to znamená, “myslím, tedy jsem”. Jsem člověk, tedy myslím. A myslet, znamená bádat, zkoumat a hledat, mimo jiné samozřejmě.
Právě to nutí člověka pohlédnout do hlubin oceánu, aby věděl, jak to tam vypadá. Totéž nutí druh homo sapiens pohlížet ke hvězdám do Vesmíru a chtít vědět, jak to vypadá tam. Částečně to již víme. Jak o mořích, tak o Vesmíru. Ale výzkumy nejsou zdaleka u konce. Ve své podstatě víme, že vlastně nic nevíme. “Scio me nihil scire”. Jak by řekl před dávnými a dávnými léty Sokrates, kterému je výrok připisován. Také pravda. A dosti krutá.
Toto zkoumání a bádání přináší velké objevy a nemusí to být zrovna Vesmír či oceán. Atom byl objeven na matičce Zemi. Zpočátku neznámá věc, v současnosti strůjce dobra v elektrárnách. Je to ku prospěchu? Všichni většinou řeknou, že ano. Opravdu?
Prospěl lidstvu takový Černobyl? Kolik, že tam bylo mrtvých a na jak dlouho zničená krajina. Co když se to bude opakovat? A co města Hirošima, Nagasaki? Také ku prospěchu lidstva? Ku prospěchu jiných zájmů snad ano, ale ku prospěchu lidstva? O současné situaci nemá smysl psát. Atomové zbraně v rukou ruského šílence, vyhrožujícího celému světu jsou snad naprosto jasnou a stručnou odpovědí. I tehdy bude atom oslavován? Bohužel, ne každý objev přináší jen dobro, i když útočníkovi to prospěje. A zde je na místě použít třetí latinskou větičku, či vlastně jen dotaz. “Cui bono?”
Ovšem musíme se na to dívat optimisticky, takže je nutno vědcům přiznat, že velká většina jich bádá za ušlechtilým účelem. Těch zelených mozků je sice hodně, ale třeba časem dostanou rozum a přidají se k výzkumu, který bude jen a jen prospěšný, a to všem bez rozdílu pohlaví a národnosti. Už aby to bylo.