I když by se mohlo zdát někomu cestování jako něco banálního, co není nic než ztráta času a pochopitelně i peněz, nemusí tomu tak ve skutečnosti být. Jistě, necestuje se určitě zadarmo a musí se tomu obětovat i nějaký ten čas, který by se dal věnovat i nějaké jiné činnosti, ale přesto to není nebo aspoň nemusí být ztráta. Protože takové cestování může lidem i něco dávat. A nemusí toho dokonce dávat málo.
Lidé, kteří cestují, totiž obvykle něco poznávají. Nejsou zahloubáni jenom do svých myšlenek, ale také pozorují, co se kolem nich odehrává, a když se nad tím zamyslí, mohou se nechat inspirovat. Mohou zjistit, že jinde to dělají jinak a vlastně třeba i lépe, mohou uvidět něco, co by se třeba hodilo mít i doma… A to pochopitelně nemusí být zapomenuto, to se může po návratu stát realitou i jinde.
Z historie lidstva známe spoustu příkladů, kdy tomu tak bylo. Jenom tak namátkou – co bychom u nás třeba jedli, kdyby se cestovatelé nevrátili za dávných časů z dalekých končin s bramborami? Co bychom kouřili, kdyby nám nebyl objeven a přivezen tabák? Co by asi bylo s Indiány, kdyby jim nebyla dodávána ‚ohnivá voda‘?
No, to sice nejsou zase až tak dokonalé příklady, ale příklady to jsou. A podobně toho lidé díky cestování poznali a pak využili mnoho. A to bez ohledu na to, zda šlo o maličkosti nebo něco, co výrazně ovlivnilo globalizovaný svět.
A že už byl celý svět procestován a všechno, co se dalo objevit, už bylo nalezeno a v případě zájmu lidí i rozšířeno po světě? Že tedy už dnes nemá smysl cestovat? Tomu se mi nechce věřit. Klidně bych se vsadil, že někde na světě existuje ještě nemálo toho, co může někomu něco dát. Co na své objevení teprve čeká. Jistě, většinou nepůjde o nic světoborného, ale ony jsou tu i maličkosti důležité. Protože i maličkosti ovlivňují lidský život. A i kvůli těmto se tedy vyplácí cestovat. Klidně i hodně daleko.