Dá se vůbec výchova malého človíčka zobecnit a jet podle jedněch pravidel? Určitě ne. Možná tomu bylo tak dříve, když se ještě rodičům vykalo. Děti nesměly za přítomnosti otce málem ani promluvit a před spaním mu musely políbit ruku. Dnešní děti by si o tom asi myslely své. Děti byly však absolutně poslušné a stejný model pak přebíraly do svých rodin. Pokud byly vychovávány opravdu tvrdě, tak mohl tento model zajít až tak daleko, že to vypadalo jako na vojně, kde panoval vztah mazák – ucho. Určitě se všichni shodneme na tom, že to rozhodně nebylo pro děti to pravé. A vlastně ani pro jejich rodiče.
· Připadá mi, že oběma zúčastněným stranám tak trochu uniklo to hezké, co má v rodině být.
Je lepší policajt nebo mentor?
Naskýtá se otázka, jestli je dnešní výchova to pravé. Dětem, aby se nepotlačovala jejich osobnost, se dovolí absolutně vše. Oni nám to přeci jednou vrátí. A už se tak děje.
· Není nikterak výjimečné, že hosté opouštějí restauraci, ve které právě úřaduje nějaká ta svobodná, a hlavně nepotlačená osobnost.
Paní Kateřina Králová, která radí v oblasti výchovy dětí, rozděluje rodiče do tří základních skupin.
1. Typ první – policajt.Je to rodič, který se snaží stále něco zakazovat a přikazovat. Takové dítě prý poslouchá. Ale jen, pokud je zákonodárce nablízku. Jakmile zmizí, dělá si, co chce.
2. Typ druhý – učitel. To sice zní lépe, ale nenechte se mýlit. Ani to není to pravé. Učitel stále mluví a napomíná a dítě se nezúčastněně dívá a myslí si své. Ani tento typ svým mentorováním ničeho zásadního nedosáhne.
3. Typ třetí – nadšenec.Ve snaze dopřát dítěti dostatek volnosti, předčasně ho vtáhnou do dospělosti. Dítě si se svou svobodou neví rady a pak nastane situace, kdy okolní hosté v restauraci opouštějí svá místa, protože… Ale to už tu bylo. Že by byla výchova opravdu začarovaným kruhem?