Lidé soudí lidi odjakživa. Společnost má totiž nastavená měřítka pro to, co je normální, a co už nikoliv. Normálnost je určována většinovými názory, a cokoliv vybočuje, je bez podmínky odsouzeno. Ačkoliv v mnohých věcech společnost postupuje kupředu, někdy se stále najdou jedinci, kteří se zarputile drží zastaralých názorů, a odmítají pochopit druhé. Čeho se to třeba týká?
Psychické a mentální problémy
Ačkoliv jsou psychické i mentální potíže podloženým faktem, stále se najde spousta lidí, kteří tomuto nevěří. Pokud pak někdo navštěvuje psychiatra, je zaškatulkován jako blázen. Deprese jsou posuzovány jako slabost, a mentální potíže, či nemoci jako ADHD bývají viděny jako nedůsledná výchova. Těchto názorů se nedrží pouze starší generace, ale i mladí lidé, jimž byly od malička vtloukány do hlavy, a kteří odmítají pohlížet na svět s otevřenou myslí. Podle nich by se pak člověk postižený depresí měl zkrátka vzchopit, protože jiní mají přece větší problémy, a dítě s diagnózou ADHD je jen nevychovaný spratek, který by měl dostávat více na zadek. Mnozí lidé postižení těmito problémy, pak raději tají své návštěvy u psychiatra či psychologa, aby nebyli stigmatizováni, či odsouzeni, děti s mentálními poruchami jsou pak vychovávány nesprávným přístupem, který může jejich stav ještě zhoršit.
Homosexualita, bisexualita, transsexualita
Ačkoliv už dávno není homosexualita nelegální, stále se k ní v mnoha případech přistupuje jako k něčemu špatnému, k nemoci, k úchylnosti. Mnoho lidí je totiž tvarováno k tomu, aby odsoudili vše, čemu nerozumí, a co se vymyká jejich měřítkům. Základem rodiny je totiž muž a žena, a homosexualita toto popírá. Existuje stále velké procento homosexuálních lidí, kteří svoji sexuální preferenci tají, a žijí v heterosexuálních vztazích, dokonce zakládají rodiny, protože se za sebe stydí. Podobně je to pak s transsexualitou, tedy lidmi, kteří se narodí v těle opačného pohlaví. Moderní medicína nabízí možnost nechat si pohlaví změnit, avšak tito lidé se bojí, co by na to řekla rodina, či blízké okolí. Mnozí to pak považují za nemoc, která lze léčit, což ovšem nejde. Podle některých vědeckých studií k tomuto dochází už v matčině lůně, a jedná se o biologickou vadu, kdy se člověk jednoho pohlaví měl narodit s pohlavím jiným. V ranném dětství si to pak spousta jedinců neuvědomuje z toho důvodu, že ještě plně nerozlišují pohlaví jako taková, a začne jim to docházet později. Mnohdy tomu tak bývá okolo pátého roku života.